Zápisky z cest

Výprava se Světluškami do Žumberka (23. – 25. května 2014)

První společná akce se světluškami ještě před táborem nezačala úplně skvostně. Asi 15 minut před tradičním srazem u Billy nastal konec světa. Neuvěřitelný déšť, místy písečná bouře, se snesl na pražský Prosek. Některé děti dorazily na sraz úplně promočené.

Po krušném začátku jsme se přesunuly do Libně na vlak. Celou cestu nás doprovázel déšť a bouřka. V Pardubicích na nádraží si děti zkracovaly čekání na vlak hrou sto-tři-sto. Dalším vlakem jsme se přesunuli do zastávky Zaječice, kde to stále připomínalo blížící se konec světa. Pláštěnky, kapuce a hurá směr Žumberk. Jako naschvál neměl déšť v plánu přestat a tak jsme promočení došly na základnu.

Bouřka byla celou noc a všichni tajně doufali, že to do rána přestane.

Sobotní ráno bylo trochu zamračené, ale o poznání sušší než předchozí den. Nic nám tedy nebránilo vyjít ven a užít si nadcházející den.

Hned na začátku jsme si zahráli pár seznamovacích hříček, abychom vlastně věděli, s kým máme tu čest. Kluci to měli o hodně lepší, protože světlušek bylo jen 5. Holky si musely zapamatovat 17 nových jmen, což se jim do konce výpravy povedlo :-) Nejprve jsme se plácali novinami. Hra spočívá v tom, že uprostřed je člověk s novinami a snaží se plácnout toho, kdo je zrovna vyvolán. Ten kdo je vyvolán se snaží vzpomenout si na další jméno a tak uniknout plácnutí novinami. Potom jsme si zahráli živé pexeso, kdy se vždy dvojice domluví na tajném znamení, které ukáže, když je někdo otočí (řekne jejich jméno). Následovala běhačka, kde děti „stříleli“ po příšerkách, které obléhaly naši chalupu. Po svačině následoval blok týmových her na louce. První byla plácaná, kdy jedno družstvo vysílá plácače k druhému a ten plácne protihráče a snaží se mu utéci. Tuto hru si „nejvíce užila“ Veve, Vinetouva sestra, protože několikrát za sebou byla vybrána a musela tak chytat plácače. Další hrou byla střihaná, kdy vždy ten kdo vyhraje kámen-nůžky-papír, běží dál, kde se ho snaží zastavit protihráč. Nejdále se vždy dostal Smíšek a Kuba :). Poslední dopolední hříčkou před obědem bylo král vysílá své vojsko, když se vždy jeden snaží prorazit hradbu druhého družstva.

Jelikož nám počasí přálo, vydali jsme se po poledňáku na zříceninu hradu Žumberk. Cestou jsme si předávali klíště (kolíček na prádlo). Ze zříceniny byl hezký výhled do okolí. Vlčata zbožňují hry, kde se mohou prát, rvát a křičet a tak si na hradním nádvoří zahráli, společně se světluškami, demonstraci. Hra je velmi jednoduchá. Všichni až na jednoho dobrovolníka se na zemi propletou a pořádně chytnou a dobrovolník se je snaží roztrhnout a vytáhnout z davu další, aby mu pomohli rozehnat demonstranty. Počasí se bohužel začalo trochu kazit a tak nás přicházející bouřka zahnala zpět k chalupě. Naštěstí z toho nic nebylo a tak jsme mohli ještě hrát pár her na louce. Nejdřív se Sylvou hra na kočku a na myš. Kočka utíká před myší, která píská a tak mění postavení lidské zdi, mezi kterou běhá. Některé kočky i myši byli na tolik odvážné, že několikrát „zdí proběhli“ zrkz. Před svačinou jsme ještě křičeli, když jsme se „podívali do zrcadla“. Hra na Kevina je o tom, že v momentě, kdy se dva lidé na sebe současně koukají, leknou se „odrazu v zrcadle“ a zakřičí.

Po sváče jsme řešili detektivní případy. Nejprve Sylva četla případ o kravách, které podupaly sedlákovi pole s tuřínem. Šlo o problém s elektrickým ohradníkem, deštěm a vysokou trávou. Vůbec nechápu, jak na to Fufník přišel, ale případ s elektrotechnickým problémem vyřešil (jednalo se o to, že moc vysoká tráva svedla elektrický náboj z ohradníku do země a tak ohradník nefungoval, nebo něco v tom smyslu, pro mě jsou takové věci španělskou vesnicí). Pak si Pája vzpomněl na jeden detektivní případ a tak jsme nejprve luštili záhadu pod jeho, a pak ještě pod Veverčiným vedením. Kluci i holky byli velmi kreativní. Některé věci, které vymysleli, by mohl kdejaký autor detektivních případů použít. Před večeří s Markét tvořili živé obrazy na téma přísloví, povolání a pohádky. K večeři byl oblíbený dračí dech (česneková pomazánka) a opět proběhla akce „sněz stroužek česneku“. Oproti minulému jezení česneku se tentokrát zapojila skoro většina a strhla dokonce i holky (to bude tedy voňavý tábor :D).

Po večeři jsme o sobě zjišťovali zajímavosti při hře „přesedne si ten kdo“. Padlo mnoho otázek, ale všichni si nejlépe pamatují, kdo se přemístil na otázku „kdo z vás má holku“. Následovala podobná hra, kdy každý je buď kolečko, trojúhelníček nebo čtvereček. Vždy se posune ten tvar, který je vylosován a snaží se dostat zpět na svoje místo. Někdy na sobě sedělo i 6 lidí a nakonec tuto hru vyhrál Smíšek, který se dostal na své místo jako první. Jelikož jsme s sebou měli kytaru a Markét, která na ní hraje, hráli jsme hudební hry s kytarou. Nejdřív bylo úkolem mít na hlavě čepici, když přestane hrát hudba. Jenže čepice byly tři a dětí bylo 20. To byl boj. Děti si také zahrály na symfonický orchestr, kdy každý skupinka představovala jiný smyčcový nástroj, který hrál podle toho, jak dirigent ukazuje. Před spaním jsme si zazpívali pár písniček ze zpěvníků a naladili jsme se tak na blížící se tábor.

Jako naschvál nás v neděli probudilo nádherné sluneční počasí. Po snídani a balení, odešly děti do lesa hrát s Toškem náčelníka, o kterého škemraly celý víkend. Po obědě v trávě jsme se vydali na zpáteční cestu.

Výprava byla super, jsem nadšená z toho, že se nás sešlo tolik a o to více, se těším na tábor, který nás čeká už za měsíc a dva dny : )

Ferda

Výprava se StoWosm na základnu Orlovy (14. – 16. března 2014)

Pátek 14. března
Bylo krasné, slunečné a teplé odpoledne, když jsme se sešli před Billou na Proseku k odjezdu do kolébky českého skautingu v Orlovech. Nikdo z nás netušil, že výprava, na kterou měl náš oddíl naplánované téma „řešení krizových situací“, se stane noční můrou vedoucích a řešení krizových situací v praxi.
Ale abyste se neděsili, výprava byla fajn, jen byla doprovázena spoustou ne moc pozitivních situací :)
Na výpravu se sešlo rekordních 17 dětí, 4 vedoucí vlčat, 2 vedoucí 108 a 7 kluků ze 108. Jídlo jsme si netradičně rozdělili až na nádraží. Už cesta vlakem byla jinou než obvykle. Prvně se nám stalo, že pan průvodčí kvůli nám vyházel půl vagónu, aby kluci měli kde sedět. Úžasná věc ten dětský vagon. Bod zlomu přišel, když vlak z důvodu poruchy na trati nabral 15minutové zpoždění. V momentě, kdy máte na přestup z rychlíku na poslední spoj do vesnice 7 minut, je dvakrát takové zpoždění „menším problémem“ (další spoj k základně jel až v pondělí). Po vyskákání z vlaku a zjištění, že autobus opravdu na zpožděný rychlík nepočkal, se začalo vyjednávat co dál. Musím na tomto místě vyzdvihnout paní pokladní a pana výpravčího ze Světlé nad Sázavou, kteří nám s neuvěřitelnou ochotou pomáhali, abychom se dostali na místo určení, Kejžlice. Blechy díky svému neomezenému tarifu volal ke všem čertům a po hodině a půl, kdy jsme obsadili vytopenou čekárnu, nám sehnal VIP autobus.
Autobus nás nakonec vyšel levněji než původní spoj, dovezl nás o kousek blíže než původní spoj, tak proč ne. Na základně nás čekal Muff a Kecka s Hluchoněm, kteří jeli zatopit a převzít chatu. Jelikož jsme oproti původnímu plánu dorazili později, kluci už si jen vybalili a šli spát.
Jestli jsme si mysleli, že už všechno proběhne v klidu, byli jsme na omylu. Ještě než jsme se stačili poradit o programu na sobotu, přišli kluci že Keckovi není dobře. Ten ještě několikrát za noc a v sobotu ráno přišel, že se stala nehoda. Na jeden den trochu moc „krizových“ situací :)

Sobota 15. března
Vstali jsme do větrného a zamračeného dne. Pod Worvaňovým vedením jsme vyšli do lesa na rozcvičku, kde jsme „objímali stromy“ a po skupinách jsme se přesouvali a trefovali stromy šiškami.
O snídani se postarala StoWosmička, která ještě stačila naštípat hromadu dřeva a zatopit v jídelně. Na dopoledne byl naplánovaný společný výlet do okolních lesů, kde jsme chtěli hledat to správné místo ve Vorlovských lesích, kde proběhl první skautský tábor pod vedením A.B.S. Co se ale nepřihodilo, z nebe začala v provazech stékat voda. Po složení hlav dohromady jsme zvolili alternativní program v podobě hraní scének „jak má/nemá vypadat řešení krizových situací“. Úvodní scénku „úchyl v na schůzce Liščat“ předvedlo vedení s úžasnými hereckými výkony (obzvláště Me2d, který se do role úchyla naprosto vžil:D ). Na tuto profesionální scénku navázali Svišti s povodní na táboře a požárem v táborové kuchyni (Mýdlovo „natočíme jak nám hoří kuchyň a bude to nejsledovanějším videem na youtube“ opravdu zabodovalo), Hadi s vykradenou klubovnou (při Beastově „útoku“ na Milana s opravdovým nožem v nás zatuhla krev) a Netopýři s nebezpečným psem.
Po zjištění, že kluci vesměs vědí, jak se v nepříznivých situacích zachovat, šli StoWosmáci na výlet do lesa připravovat program pro vlčata na odpoledne, Svišti se vrhli na vaření lahodného oběda a Hadi a Netopýři se snažili naučit se zavazovat si poraněné končetiny.
Poledním klidem začínaje se začalo počasí přiklánět na naší stranu a nebyl žádný problém kluky vypustit na zkušební Závod vlčat a světlušek, který se připravili skauti. Kluci se museli vypořádat s několika stanovištěmi. Od spadnutého Muffa z posedu s rozsekanou rukou, stavby přístřešků z celt až po fyzickou zdatnost. Na prvním místě se umístila trojce Fufník, Kuba a Mýdlo (mám takové tušení).
Před večeří si kluci vyzkoušeli komunikovat bezeslov, když se měli seřadit podle určitého klíče (měsíc narození- budeme muset zapracovat, protože někteří nevědí kdy se vlastně narodili, nebo podle toho, do jaké třídy chodí) a zahráli si elektriku (hra na postřeh a rychlé reflexi). Ve stejnou dobu Netopýři připravovali buchtičky se šodo a StoWosmička běhala při Worvaňově programu, do kterého se zapojil i Muff s Me2dem.
Večer následoval vědomostní program. Spojením her Česko a Aktivity jsme procvičovali mozkové závity. Nakonec už následoval slavnostní akt u ohně.
Jelikož náš šestník Beast dovršil úctyhodného věku 10 a půl let, musel opustit vlčecí smečku a skokem přes oheň byl přivítán do oddílu skautů. Tímto se loučíme s Beastem a doufáme, že na léta prožitá ve vlčatech bude vzpomínat jen v dobrém a že se mu u kluků bude líbit.

Neděle 16. března
Poslední den a mi znovu vstáváme do deštivého rána. Po snídani měl následovat velkolepý společný program pod vedením Muffa, který musel pro nepřízeň počasí být odročen na neurčito. Následoval úklid základny a pár hříček v jídelně před obědem. Když všichni dosrkali polévku nastal čas k odchodu. Vlčata s Worvaňem a Ferdou, oblečená do pláštěnek, vyrážejí na cestu skrz les, bláto, provazy deště a neustávajícího větru. Výtečné podmínky na cestu na autobus do Humpolce. Musím ale kluky pochválit. Většina z nich to zvládla bez problémů a po 4 hodinách v nepříznivém počasí dorážíme na zastávku Humpolec, mléčné lahůdky. Čas máme akorát na snězení sušenek a už přichází StoWosmička, která douklízela chatu a odcházela dlouho po nás. Připravujeme místenky na půlku autobusu z Humpolce do Prahy a žertujeme, že bude sranda, když autobus přijede plný. A co se nám nestane. Autobus přijel plný. Jelikož máme místenky na půlku autobusu, je nemilé vysvětlovat lidem v autobuse, že budou muset pustit děti si sednout. Po vystrnadění osazenstva z našich míst, muselo stejně vedení stát v uličce.
Třešničkou a tečkou za naší výpravou byla Vinettouova nehoda těsně před příjezdem na Opatov, kterou musel Worvaň uklidit.

I když se zdá, že výpravu doprovázelo mnoho komplikací, myslím že se akce povedla a kluky zase posunula o kousek dál a poznali, že skauti nekoušou a že se jich nemusí bát.

Ferda

Výprava na Modrou hvězdu (14. – 16. února 2014)

Pátek

Všichni nám říkali, že na horách není sníh a tak jsme se s klukama vydali zjistit, co je na tom pravdy. Naším cílem byla skautská chata Modrá hvězda, kdesi v kopcích nad Tanvaldem. Sraz byl jako obyčejně na Proseku u Billy. Po přebalení pár batohů, aby se do něj vešlo společné jídlo, jsme se vydali pěšky na nádraží do Vysočan.
Vlak dorazil na čas. Jak je již dobrým zvykem Českých drah, vypravila na konečnou stanici Tanvald rychlík, ze kterého dojede do konce pouze jediný, první, vagon. Jelikož vlak začínal na Hlavní nádraží a byl pátek, byl vagon již plně obsazen a muselo se do něj nacpat 11 dětí a 5 vedoucích a samozřejmě další cestující. Ještě že jsou kluci skladní a všech 11 se jich vešlo na 6 míst :) Cestou se s kluky skamarádil postarší pán, který si od Vinetoua nechal vyprávět vtipy a nabádal je, ať pořádně pozlobí vedoucí. Naštěstí cesta trvala „jen“ 3 hodiny a cestou se vagon vyprazdňoval.
Na nádraží jsme si pořádně upevnili batohy a vydali se napříč městem směrem k Malému Špičáku, kde se někde uprostřed kopce nacházela chata. Kluci jsou pašáci, protože terén opravdu nebyl betonová cesta. Šlo se do kopce po pařezech, kořenech, sněhu a popadaných větvích.
Na chalupě už na nás čekal Australan, který zatopil a připravil chalupu k obývání. Nás už jen čekalo se navečeřet, převléknout, vyzubat, vyčůrat a spát.

Sobota

Každý den samozřejmě začíná rozcvičkou a snídaní. Rozcvičku si vzal na starost Bubo. Kluci se pořádně protáhli a vydali se z příkrých schodů na snídani (rohlíky s marmeládou a šípkový čaj). Po snídani následoval venkovní blok s Bubem. Kluci se učili udělat pasti na malá zvířátka a zkoušeli transportovat zraněného a to všechno na místní tanvaldské bývalé bobové dráze.
Před svačinou proběhla soutěž o nejdelší slupku z jablka. Pomocí svých opinelů kluci předvedli svou zručnost, když zvládli oloupat jablka s delší slupkou než někteří vedoucí :) Po svačině se půlka vydala opět ven pod vedením Toška a Blechyho. Bojovali v Napoleonské válce a všelijak si užívali skromné sněhové nadílky. Svišti (Fufník, Mejdlo, Kecka, Eda a Kuba) zůstali na chalupě a společně s Ferdou připravovali oběd (těstoviny se sýrovou omáčkou a kukuřicí). Kluci si vedli skvěle. Kuba s Keckou perfektně zvládli nakrájet cibuli a utřít česnek se solí, Mejdlo se zkušeně postaral o cibulku na pánvi, Eda dával pozor na sýrovou omáčku a Fufník dostal na starost plechovky s kukuřicí a celou dobu na kluky dohlížel. Zde musím kluky opět pochválit. Nevím, jestli doma vaří nebo ne, ale vedli si skvěle a všem jídlo moc chutnalo!
Po výtečném obědě jsme si šli na chvilku zdřímnout, abychom nabrali sílu před odpoledním výletem. Cílem našeho výletu byl nedaleký Tanvaldský Špičák. Cestou probíhal boj o vejce, ve kterých byly důležité informace k večernímu programu. Každý vedoucí měl kapsy plné naplněných kinder vajíček s útržky skautské historie. Vedoucí je házeli cestou po zemi, do vzduchu nebo s nimi někam utíkali. Smyslem bylo za výlet nasbírat do družiny co nejvíce informací. Na Špičáku jsme vylezli na rozhlednu a kamennou vyhlídku. Bylo hezky a tak byl vidět i Ještěd a rozhledna Štěpánka, která je kousek od střediskové základny v Desné. Na kopci se s námi rozloučil Australan, který musel spěchat na vlak do Liberce (celý výlet s sebou měl batoh a kytaru v bytelném pouzdru:D). Cestou zpět jsme se zastavili na rozcestí, kde kluci museli postavit co nejvyšší věž, aby dostali zbývající vajíčka. Bobr s Toškem šli napřed a začali topit, aby bylo kde usušit děti, kteří si patřičně užívali sněhu. Večeři (rizoto) si tentokrát vzali na starost Netopýři (Vinetou, Čmuchálek a Pája) s Bubem. Zbytek se rozdělil na dvě skupiny, ke kterým se přidal Blechy a Bobr. Úkolem bylo vždy schovat jednoho člena do spacáku tak, aby koukala určitá část těla (ucho, nos, pupík nebo palec). Druhá skupina musela poznat, kdo je ve spacáku schovaný. Nakonec si ještě zahráli Twistra. Večeře se opět vydařila. Kluci jsou rozenými kuchaři. V rizotu bylo trošku více česneku, což většině nevadilo a ztrhla se akce „sněz celý stroužek česneku“. Vinetou, Fufník a Kecka se s chutí zakousli do celého stroužku. Na ty by upíři rozhodně nepřišli. Po večeři, pod vedením Blechyho, kluci rozdělávali vajíčka a sestavovali historické události ve světovém a českém skautingu. Následovala diskuze, vysvětlování pojmů a i sami kluci se nás ptali na věci, které jim nebyli jasné. Nakonec rozbalili bonusová vajíčka s informacemi o Svojsíkovi (zakladatel skautingu u nás), Baden-Powellovi (zakladatel světového skautingu) a o bambulovi (dle Fufníka) Setonovi (zakladatel Lesní moudrosti) a doplňovali tyto informace k jejich portrétům. Pak už jen vyčůrat a spát.

Neděle

Ani tentokrát nebyla neděle výkvětem kreativity, protože nás čekalo uklízení a balení batohů. Snídani si vzali na starost Hadi (Patrik, Hopík a Pavel) a připravili pro nás s Toškem chleby s pomazánkovým máslem. Na krájení chleba se bude muset zapracovat, ale i tak byla snídaně supr a pochvala klukům, že se toho nebáli.
Balení batohů bylo tentokrát rychlé a dokonce po klucích nic nezůstalo (když nepočítám ztracené a znovu nalezené Hopíkovi tepláky:)). Při chroupání okurky nám kluci napsali jak se jim výprava líbila. Z této zpětné vazby můžeme s příjemným pocitem říci, že výprava se povedla. Což je pro nás dobrá zpráva a motivace pokračovat v nastoleném systému a oddílovém plánu. Po obědě už nás čekala jen cesta bobovou dráhou na nádraží a jízda vlakem do Prahy, kde na nás čekal Worvaň.

Jako vedení máme z této výpravy dobrý pocit. Na klucích bylo vidět, že je výprava baví, při vaření předvedli, že jsou šikovní a zruční. Je na nich vidět, jak se zlepšují a „skautsky dospívají“. S takovýma supr klukama je radost jezdit! :)

Ferda

Vánoční výprava na Desnou se 108

13. – 15. prosince 2013

Pátek

V docela hojném počtu jsme se s klukama sešli před Billou na Proseku a pomalu ale jistě jsme se vydali na nádraží Vysočany, kde na nás už netrpělivě čekala StoWosmička. Vlakem do Tanvaldu, z Tanvaldu na Desná-Pustimská a hurá do kopce k chatě. Bohužel nevím, co se ve vlaku dělo a nedělo, protože jsem byla vezena Bubem v modrém drakovi, který byl plný dobrot a vánoční nálady. Budu tedy předpokládat, že cesta proběhla v klidu a míru :)
Nahoře na Desné bylo hezky nasněženo a tak byla potřeba levná pracovní síla, která se chopí lopat a odhrabe parkoviště před chalupou. Bylo vybráno několik statných StoWosmáků, kteří za odměnu mohli odhrabat hromady sněhu. Naše nejmenší si mezitím spokojeně nacpávali svá bříška. Lehce po desáté hodině večerní se všichni odebrali do svých spacáků, aby mohla začít nekonečná porada vedoucích.

Sobota

Po pro mě příšerné noci (osobně mi byla tak strašná zima, že jsem měla na sobě vše co jsem si zabalila plus spacák navíc- ale nebojte, dětem zima nebyla :) ), přišlo příjemné probuzení do vyhřáté chalupy. Jako každé ráno následovala rozcvička pod vedením Blechyho.
Snídaně (chlebík s pomazánkovým máslem několika chutí), zubání a hurá na první vánoční program. Nejprve přišla řada na akční hybku pod vedením ostřílené dvojce Worvaň-Australan. Nikdo neví proč, ale hra se jmenuje Kidovo maso. Děti se rozdělily na 4 týmy. Jeden tým vždy čelí útoku ostatních třech družstev. Úkolem družstva je proběhnout uličkou s co nejmenším počtem zásahů. Ostatní běžce trefují, v našem případě sněhovými koulemi. Kluci se vařádili a mohlo se jít na kreativní činnosti. Dopolední program byl koncipován do hodinových bloků, kde se všichni prostřídali. Na každém stanovišti byla jiná, kreativní aktivita. Ve společenské místnosti se vyráběly vánoční ozdoby pod vedením Blechyho, jako řetězy, vločky a jiné ozdoby. V pinpongárně se s Dominikem vytvářela přáníčka, která se druhý den nesla našim sousedům. V kuchyni se s Ferdou připravovaly šoule (piškot-banán-piškot a to celé na párátku v čokoládě- kdo byl na Banánovém plesu jistě již ochutnal :) ), které se připojily k přáníčkům pro sousedy. Když se všichni vystřídali, uklidilo se, vyběhli kluci ještě ven se provětrat opět pod vedením dua W+A. Jelikož jsem vařila oběd a připravovala bramborový salát, mohu opět jen odtušit, že kluci hráli Hu-tu-tu-tu-tu a další minihybky.
0běd nám přinesl francouzskou polévku a těstoviny se sýrovou omáčku, po kterých se slehla zem. O poledňáku kluci hráli na zemi v pokoji hokej s víčkem od petky, hrálo se na klavír a spalo. Vedení se zavřelo do jejich pokoje a kulo pikle. Dolaďovala se vánoční hra, které se letos chopili Tošek (Mgr. Tuček), Bobr (Bomil) a Ronaldu (ze StoWosm), kteří se tak splnili povinnosti k získání Čekatelských zkoušek (tímto pánové gratulujeme). Stalo se totiž hrozné neštěstí. Ježíšek na svých sáňkách vjel do škarpy a rozsypal tak všechny dárky a samozřejmě poprosil naše kluky o pomoc. Hra měla dvě části. V první části kluci běhali pro dárečky a snažili se jich získat co nejvíce. Skupina, která jich měla na konci první části nejvíc, dostala na výběr, kterou cestou se dají. Ve druhé fázi hry měli kluci dorazit k vodní nádrži Souš, kde na ně čekal vzkaz od Ježíška, že jim děkuje za zachráněné dárky.
Po celou dobu, kdy kluci byli venku se vedení ani nezastavilo. Dodělával se bramborový salát, zdobil se stromeček, vařila se rybí polévka, obaloval a smažil se kapr a připravovala se slavnostní tabule.
Kluci přišli trošku promrzlí a tak se rychle převlíkli do suchého a do slavnostního a mohlo se jít večeřet. Na úvod přednesla Lili, jakožto vůdkyně střediska, svůj mini proslov, pak následoval Muffův, jakožto vůdce StoWosmičky, a Worvaň, jakožto Sauronovo oko Jestřábů, mohl poslat slavnostní příťuk a zahájit tak vynikající předštědrovečerní večeři.
S plnými břichy jsme se společně vydali k Billově botě, kde nás čekal nádherný stromeček s kupou dárků. Zapěli jsme si koledy, rozdali dárečky, pokochali se okolním lesem a vrátili jsme se do chalupy, kde na nás čekalo cukroví, teplo a spousta vánočních zvyků. Pouštěly se lodičky, lilo se olovo a dokonce se věštilo z olova a z jablka.
V jedenáct večer se všichni spokojeně odebrali rozjímat nad dárky a trávit večeři do svých pokojů.

Neděle

Posunutý budíček všem udělal radost. Zrušená rozcvička měla ještě větší úspěch. K snídani nechyběla vánočka s marmeládou, máslem a teplým kakaem.
Následovalo balení, uklízení a další nemilé povinnosti spojené s odjezdem.
Před obědem se vzali šoule a Pfka a po skupinkách se šlo podívat se po sousedech a udělat jim radost malým předvánočním dárečkem.
K obědu se dojedl kapr, salát a polévka a pak už jen hurá na vlak.

Tím končí naše poslední letošní výprava a těšíme se na další v novém roce.


Ferda

Drakiáda 27. října 2013

Krásné nedělní ráno, sluníčko svítí, vítr sice nefouká, což je docela zásadní věc při pouštění draků, ale to nevadí.
Sraz byl v 9 hodin v klubovně. V noci se měnil čas, spalo se déle, a přesto někteří z řad vedoucích zaspali a někteří přišli na sraz na úplně jiné místo (že pánové:P). Co se bude dít v klubovně, bylo jasné. Draci se sami nepostaví. Všichni jsme se vrhli na výrobu. Kluci nejdříve malovali. Všechny možné motivy, všechny možné barvy. Kluci jsou docela kreativní, všichni draci byly krásní a barevní. Po malování přišla složitější část, stavba konstrukce a přichycování draka ke konstrukci. Opravdu nejsem takto zručný člověk, takže se Worvaň, Blechy a Tošek museli činit :D .
Z klubovny jsme odcházeli něco po jedné hodině směr metro Prosek. Všichni si nesli svoje draky a opravdu jsem se bavila pohledy z projíždějících aut na bandu 12ti kluků a jedné slečny, jak si to kráčí s nádhernými draky a obsazuje jeden vagón metra :)
Jak jsem se ráno děsila, že nebude foukat vítr, tak jsem se po výstupu z metra do pole v Letňanech zděsila, jestli náhodou neodletíme i s těmi draky. O vítr opravdu nouze nebyla. Na parkovišti vedle PVA jsme si odložili naše propriety a šlo se pouštět. Všichni pouštěli jak vyrobené tak i donesené draky z domova. Byla jsem nadšená, že většina draků, které kluci vytvořili, alespoň na pár vteřin vzlétla. Většina draků bohužel podlehla přírodnímu živlu, který se s žádným z nich nepáral. Nakonec jsme si s klukama zaběhali při hře na babu a nechali je ještě zapojit hlavy při stavění co nejvyšší věže z věcí. Pak už jsme se jen vydali na cestu směr Prosek.
Nakonec opět musím kluky pochválit, protože byli fakt šikovní :) Ve fotogalerii opět najdete pár fotek. Těšte se příště. Čeká nás víkendovka v listopadu :)

Ferda

Výprava do Měsíčního údolí 20. – 22. září 2013 

Pátek 20. září 

Páteční lehce deštivé odpoledne bylo ve znamení odjezdu s klukama směr Měsíční údolí u Vlašimi. Všechno probíhalo podle plánu. Rozdělili jsme si jídlo, nasedli do metra a pak už hurá vlakem do Benešova a pak už směr Vlašim. Na nádraží nás čekalo velmi milé překvapení. Vlašimští skauti, od kterých jsme si základnu půjčovali, poslali rychlou spojku s klíči a terénním autem.  Těsně předtím, než jsme vystoupili prý tak příšerně pršelo, že si vzal raději auto, že nás všechny odveze. Nakonec jsme si nechali poslat napřed batohy a Toška. My ostatní jsme se vydali přes město k řece a podél ní na základnu. Cestou jsme si zkracovali čas než Worvaň nakoupil ještě pár drobností v Bille hraním Cukr, káva, limonáda.

Cesta byla opravdu výživná. Šlo se polem, loukou, lesem a blátem. Kluci jsou pašáci, protože jsme šli 6,3km úplně po tmě a celou cestu blátem a kalužema. V chatě už nás čekal Tošek s teplým čajem a vyhřátou chalupou. Večer už jsme se jen zabydleli, navečeřeli a šlo se spát.

Sobota 21. září

Sluníčko, budíček, rozcvička, snídaně a hurá ven si hrát. Pro některé z nás byl budíček jako vždy v půl 8, ale kluci byli plni energie už něco před sedmou hodinou.  Někteří šli pomoc se snídaní (rohlíky s pomazánkovým máslem několika chutí a čaj), ostatní se postarali o probuzení zbytku chalupy (hlavně vedoucích).

Dopoledne bylo pod vedením ženské části vedení.  Na rozehřátí jsme si zahráli Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Pája s Keckou by byli nadanými rybáři : ). Konečně nám vysvitlo i slunko a my jsme mohli dál pokračovat ve hrách.  Hráli jsme mrkanou, kdy jsou kluci ve dvojci, jeden sedí ve dřepu před druhým a ten který je ve dřepu se snaží uskočit svému chytači, když na něj mrkač, stojící uprostřed, nenápadně mrkne. Ještě jsme stihli Stříhanou, kdy vždy dva, jeden z každého družstva, běží proti sobě a tam, kde se setkají střihají kámen, nůžky, papír a ten který vyhraje, pokračuje dál a vybíhá proti němu další a snaží se ho zastavit, než přeběhne cílovou čáru. Kluky vždycky nejvíc baví a mají radost, když mohou porazit někoho z vedoucích, takže jsme si zahráli s nima.

Po svačině (sůša) se s Australanem a Worvaněm kluci učili jak správně připravit ohniště a rozdělat oheň. Jelikož šlo o to, kdo oheň nejdříve rozdělá, všichni běhali pro chrastí, březovou kůru a jiné pomůcky. Rozdělání ohně jim ale trošku kazil déšť, ale i tak se jedné ze skupinek povedlo ohniště připravit a oheň rozdělat. Všichni přišli vyuzení a ošlehaní ohněm a už se těšili na oběd (brkaše s párkem a francouzská polévka). Po obědě se většina lidí těší, že si dáchnou a naberou sílu na další program, ale naši kluci jí měli neskutečné množství a tak o volnu místo spaní (jako většina vedoucích :D ) blbnuli na matracích a hráli Dračí doupě.

Odpoledne kluci zdolávali ofáborkovanou trasu, kterou Tošek připravil. Nakonec měli za úkol pomocí všech uzlovaček uvázat navazovaný loďák kolem stromu. Budeme na tom muset zapracovat (jak kluci, tak i někteří členové vedení O:-) ). Po sváče (okurka) se kluci rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupinka hrála s Australanem a Toškem náčelníka v lese a druhá se učila obvazovat končetiny s Worvaněm. Po čase se prohodili, aby nikdo z nich nebyl ochuzen.

Večeře ve znamení těstovin s červenou omáčkou a kukuřicí do dětí padla jako kdyby týden nejedli. Po ní následovalo procvičování mozkových závitů s Ferdou. Nejdřív poznávali po hmatu se zavázanýma očima různé předměty (klíče, hřebík, hrneček, víčko od petky… ).  Až asi na 2 lidi měli všichni plný počet bodů. Další paměťovou hru kluci hráli po třech skupinkách. Ferda přečetla nejprve dvakrát seznam měst z České republiky. Úkolem kluků bylo ho z paměti pak napsat. Druhá varianta byla s hlavními městy v Evropě. Tentokrát byl seznam přečten dvakrát celý a po třetí v něm chyběla čtyři města. Úkolem bylo zjistit, která vypadla (byla jsem hrozně překvapená, jak si  kluci vedli. Všichni mají skvělou paměť a nejvíc mně dostal Mýdlo, který ke všem správně nakonec přiřadil i státy!!!). Pak už následovala jen Sardel, kdy kluci v absolutní tmě museli najít Ferdu(=sardel).

Neděle 22. září

Kluci spali jako zařezaní. V půl 8 ještě škemrali, aby mohli spát déle. Po rozcvičce s Toškem a vánočce k snídani se šlo balit(opět velká pochvala těm, kteří si dovedou zabalit sami a vzájemně si pomohou). Když už skoro po hodině byli všichni zabalení, šli kluci hrát hry s Blechym a vedoucí uklízeli chalupu (nepochopitelné jaký binec se zvládne za den a kousek a kolik kusů oblečení nikomu nechybí :D ). Kluci hráli plácanou, kde jsou na dva týmy a jeden vyšle jednoho plácače k opačnému týmu. Plácač si jednoho vybere, plácneho přes ruce a ten ho musí chytit, než se vrátí ke svému týmu. Po obědě (čínská polévka, ze které zmizela všechna voda a byly to spíše hutné nudle) se vyrazilo směr nádraží. Před příjezdem vlaku byl ještě čas a tak kluci okupovali automat na čokoládu.

Za mojí osobu říkám, že jsem z výpravy nadšená. Je to změna, proti výpravám s většíma holkama, ale kluci jsou super a myslím, že je výprava bavila. Příště se snad najde někdo další, kdo napíše o výpravě. Na schůzce jsem přemluvila pár kluků, ať napíšou pár řádků, připojuji je pod svůj sloh (všechny citace jsou doslova a do písmene opsané z papírů, které jsem dostala).

Ferda

 

„Líbilo se mi odpolední klid“ Čmuchal

„20. až 22. července jsme byli na výpravě v Měsíčním údolí v chatě u lesa. Cesta „tam“ byla náročnější než cesta „zpátky.“ Protože bylo po dešti, bylo mokro, tudíž i bláto :( Bahna jsme měli nad kolena (vedoucí nad kotníky). Cesta „zpátky“ byla pohodovější a kupodivu rychle utekla. V chatě bylo útulno, teplo a tím pádem i příjemně. Hry byly to nejlepší z celé výpravy. Nejlepší byla hra s „fáborky“, kde jsme šli trasou podle krepových papírů rozvěšených po lese“ Eda

„Výprava do Měsíčního údolí. Byli jsme ve srubu. Spali jsme na matracích. Na konci bylo bodování.“ Pája

„Bylo to super. Všechno. Líbilo se mi to s těmy městy“ Kecka

 



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>