Vlčata a světlušky v Žumberku

První společná akce se světluškami ještě před táborem nezačala úplně skvostně. Asi 15 minut před tradičním srazem u Billy nastal konec světa. Neuvěřitelný déšť, místy písečná bouře, se snesl na pražský Prosek. Některé děti dorazily na sraz úplně promočené.

Po krušném začátku jsme se přesunuly do Libně na vlak. Celou cestu nás doprovázel déšť a bouřka. V Pardubicích na nádraží si děti zkracovaly čekání na vlak hrou sto-tři-sto. Dalším vlakem jsme se přesunuli do zastávky Zaječice, kde to stále připomínalo blížící se konec světa. Pláštěnky, kapuce a hurá směr Žumberk. Jako naschvál neměl déšť v plánu přestat a tak jsme promočení došly na základnu.

Bouřka byla celou noc a všichni tajně doufali, že to do rána přestane.

Sobotní ráno bylo trochu zamračené, ale o poznání sušší než předchozí den. Nic nám tedy nebránilo vyjít ven a užít si nadcházející den.

Hned na začátku jsme si zahráli pár seznamovacích hříček, abychom vlastně věděli, s kým máme tu čest. Kluci to měli o hodně lepší, protože světlušek bylo jen 5. Holky si musely zapamatovat 17 nových jmen, což se jim do konce výpravy povedlo :-) Nejprve jsme se plácali novinami. Hra spočívá v tom, že uprostřed je člověk s novinami a snaží se plácnout toho, kdo je zrovna vyvolán. Ten kdo je vyvolán se snaží vzpomenout si na další jméno a tak uniknout plácnutí novinami. Potom jsme si zahráli živé pexeso, kdy se vždy dvojice domluví na tajném znamení, které ukáže, když je někdo otočí (řekne jejich jméno). Následovala běhačka, kde děti „stříleli“ po příšerkách, které obléhaly naši chalupu. Po svačině následoval blok týmových her na louce. První byla plácaná, kdy jedno družstvo vysílá plácače k druhému a ten plácne protihráče a snaží se mu utéci. Tuto hru si „nejvíce užila“ Veve, Vinetouva sestra, protože několikrát za sebou byla vybrána a musela tak chytat plácače. Další hrou byla střihaná, kdy vždy ten kdo vyhraje kámen-nůžky-papír, běží dál, kde se ho snaží zastavit protihráč. Nejdále se vždy dostal Smíšek a Kuba :). Poslední dopolední hříčkou před obědem bylo král vysílá své vojsko, když se vždy jeden snaží prorazit hradbu druhého družstva.

Jelikož nám počasí přálo, vydali jsme se po poledňáku na zříceninu hradu Žumberk. Cestou jsme si předávali klíště (kolíček na prádlo). Ze zříceniny byl hezký výhled do okolí. Vlčata zbožňují hry, kde se mohou prát, rvát a křičet a tak si na hradním nádvoří zahráli, společně se světluškami, demonstraci. Hra je velmi jednoduchá. Všichni až na jednoho dobrovolníka se na zemi propletou a pořádně chytnou a dobrovolník se je snaží roztrhnout a vytáhnout z davu další, aby mu pomohli rozehnat demonstranty. Počasí se bohužel začalo trochu kazit a tak nás přicházející bouřka zahnala zpět k chalupě. Naštěstí z toho nic nebylo a tak jsme mohli ještě hrát pár her na louce. Nejdřív se Sylvou hra na kočku a na myš. Kočka utíká před myší, která píská a tak mění postavení lidské zdi, mezi kterou běhá. Některé kočky i myši byli na tolik odvážné, že několikrát „zdí proběhli“ zrkz. Před svačinou jsme ještě křičeli, když jsme se „podívali do zrcadla“. Hra na Kevina je o tom, že v momentě, kdy se dva lidé na sebe současně koukají, leknou se „odrazu v zrcadle“ a zakřičí.

Po sváče jsme řešili detektivní případy. Nejprve Sylva četla případ o kravách, které podupaly sedlákovi pole s tuřínem. Šlo o problém s elektrickým ohradníkem, deštěm a vysokou trávou. Vůbec nechápu, jak na to Fufník přišel, ale případ s elektrotechnickým problémem vyřešil (jednalo se o to, že moc vysoká tráva svedla elektrický náboj z ohradníku do země a tak ohradník nefungoval, nebo něco v tom smyslu, pro mě jsou takové věci španělskou vesnicí). Pak si Pája vzpomněl na jeden detektivní případ a tak jsme nejprve luštili záhadu pod jeho, a pak ještě pod Veverčiným vedením. Kluci i holky byli velmi kreativní. Některé věci, které vymysleli, by mohl kdejaký autor detektivních případů použít. Před večeří s Markét tvořili živé obrazy na téma přísloví, povolání a pohádky. K večeři byl oblíbený dračí dech (česneková pomazánka) a opět proběhla akce „sněz stroužek česneku“. Oproti minulému jezení česneku se tentokrát zapojila skoro většina a strhla dokonce i holky (to bude tedy voňavý tábor :D).

Po večeři jsme o sobě zjišťovali zajímavosti při hře „přesedne si ten kdo“. Padlo mnoho otázek, ale všichni si nejlépe pamatují, kdo se přemístil na otázku „kdo z vás má holku“. Následovala podobná hra, kdy každý je buď kolečko, trojúhelníček nebo čtvereček. Vždy se posune ten tvar, který je vylosován a snaží se dostat zpět na svoje místo. Někdy na sobě sedělo i 6 lidí a nakonec tuto hru vyhrál Smíšek, který se dostal na své místo jako první. Jelikož jsme s sebou měli kytaru a Markét, která na ní hraje, hráli jsme hudební hry s kytarou. Nejdřív bylo úkolem mít na hlavě čepici, když přestane hrát hudba. Jenže čepice byly tři a dětí bylo 20. To byl boj. Děti si také zahrály na symfonický orchestr, kdy každý skupinka představovala jiný smyčcový nástroj, který hrál podle toho, jak dirigent ukazuje. Před spaním jsme si zazpívali pár písniček ze zpěvníků a naladili jsme se tak na blížící se tábor.

Jako naschvál nás v neděli probudilo nádherné sluneční počasí. Po snídani a balení, odešly děti do lesa hrát s Toškem náčelníka, o kterého škemraly celý víkend. Po obědě v trávě jsme se vydali na zpáteční cestu.

Výprava byla super, jsem nadšená z toho, že se nás sešlo tolik a o to více, se těším na tábor, který nás čeká už za měsíc a dva dny : )

Ferda