Orlovy aneb řešení krizových situací v praxi

Pátek 14. března
Bylo krasné, slunečné a teplé odpoledne, když jsme se sešli před Billou na Proseku k odjezdu do kolébky českého skautingu v Orlovech. Nikdo z nás netušil, že výprava, na kterou měl náš oddíl naplánované téma „řešení krizových situací“, se stane noční můrou vedoucích a řešení krizových situací v praxi.
Ale abyste se neděsili, výprava byla fajn, jen byla doprovázena spoustou ne moc pozitivních situací 🙂
Na výpravu se sešlo rekordních 17 dětí, 4 vedoucí vlčat, 2 vedoucí 108 a 7 kluků ze 108. Jídlo jsme si netradičně rozdělili až na nádraží. Už cesta vlakem byla jinou než obvykle. Prvně se nám stalo, že pan průvodčí kvůli nám vyházel půl vagónu, aby kluci měli kde sedět. Úžasná věc ten dětský vagon. Bod zlomu přišel, když vlak z důvodu poruchy na trati nabral 15minutové zpoždění. V momentě, kdy máte na přestup z rychlíku na poslední spoj do vesnice 7 minut, je dvakrát takové zpoždění „menším problémem“ (další spoj k základně jel až v pondělí). Po vyskákání z vlaku a zjištění, že autobus opravdu na zpožděný rychlík nepočkal, se začalo vyjednávat co dál. Musím na tomto místě vyzdvihnout paní pokladní a pana výpravčího ze Světlé nad Sázavou, kteří nám s neuvěřitelnou ochotou pomáhali, abychom se dostali na místo určení, Kejžlice. Blechy díky svému neomezenému tarifu volal ke všem čertům a po hodině a půl, kdy jsme obsadili vytopenou čekárnu, nám sehnal VIP autobus.
Autobus nás nakonec vyšel levněji než původní spoj, dovezl nás o kousek blíže než původní spoj, tak proč ne. Na základně nás čekal Muff a Kecka s Hluchoněm, kteří jeli zatopit a převzít chatu. Jelikož jsme oproti původnímu plánu dorazili později, kluci už si jen vybalili a šli spát.
Jestli jsme si mysleli, že už všechno proběhne v klidu, byli jsme na omylu. Ještě než jsme se stačili poradit o programu na sobotu, přišli kluci že Keckovi není dobře. Ten ještě několikrát za noc a v sobotu ráno přišel, že se stala nehoda. Na jeden den trochu moc „krizových“ situací 🙂

Sobota 15. března
Vstali jsme do větrného a zamračeného dne. Pod Worvaňovým vedením jsme vyšli do lesa na rozcvičku, kde jsme „objímali stromy“ a po skupinách jsme se přesouvali a trefovali stromy šiškami.
O snídani se postarala StoWosmička, která ještě stačila naštípat hromadu dřeva a zatopit v jídelně. Na dopoledne byl naplánovaný společný výlet do okolních lesů, kde jsme chtěli hledat to správné místo ve Vorlovských lesích, kde proběhl první skautský tábor pod vedením A.B.S. Co se ale nepřihodilo, z nebe začala v provazech stékat voda. Po složení hlav dohromady jsme zvolili alternativní program v podobě hraní scének „jak má/nemá vypadat řešení krizových situací“. Úvodní scénku „úchyl v na schůzce Liščat“ předvedlo vedení s úžasnými hereckými výkony (obzvláště Me2d, který se do role úchyla naprosto vžil:D ). Na tuto profesionální scénku navázali Svišti s povodní na táboře a požárem v táborové kuchyni (Mýdlovo „natočíme jak nám hoří kuchyň a bude to nejsledovanějším videem na youtube“ opravdu zabodovalo), Hadi s vykradenou klubovnou (při Beastově „útoku“ na Milana s opravdovým nožem v nás zatuhla krev) a Netopýři s nebezpečným psem.
Po zjištění, že kluci vesměs vědí, jak se v nepříznivých situacích zachovat, šli StoWosmáci na výlet do lesa připravovat program pro vlčata na odpoledne, Svišti se vrhli na vaření lahodného oběda a Hadi a Netopýři se snažili naučit se zavazovat si poraněné končetiny.
Poledním klidem začínaje se začalo počasí přiklánět na naší stranu a nebyl žádný problém kluky vypustit na zkušební Závod vlčat a světlušek, který se připravili skauti. Kluci se museli vypořádat s několika stanovištěmi. Od spadnutého Muffa z posedu s rozsekanou rukou, stavby přístřešků z celt až po fyzickou zdatnost. Na prvním místě se umístila trojce Fufník, Kuba a Mýdlo (mám takové tušení).
Před večeří si kluci vyzkoušeli komunikovat bezeslov, když se měli seřadit podle určitého klíče (měsíc narození- budeme muset zapracovat, protože někteří nevědí kdy se vlastně narodili, nebo podle toho, do jaké třídy chodí) a zahráli si elektriku (hra na postřeh a rychlé reflexi). Ve stejnou dobu Netopýři připravovali buchtičky se šodo a StoWosmička běhala při Worvaňově programu, do kterého se zapojil i Muff s Me2dem.
Večer následoval vědomostní program. Spojením her Česko a Aktivity jsme procvičovali mozkové závity. Nakonec už následoval slavnostní akt u ohně.
Jelikož náš šestník Beast dovršil úctyhodného věku 10 a půl let, musel opustit vlčecí smečku a skokem přes oheň byl přivítán do oddílu skautů. Tímto se loučíme s Beastem a doufáme, že na léta prožitá ve vlčatech bude vzpomínat jen v dobrém a že se mu u kluků bude líbit.

Neděle 16. března
Poslední den a mi znovu vstáváme do deštivého rána. Po snídani měl následovat velkolepý společný program pod vedením Muffa, který musel pro nepřízeň počasí být odročen na neurčito. Následoval úklid základny a pár hříček v jídelně před obědem. Když všichni dosrkali polévku nastal čas k odchodu. Vlčata s Worvaňem a Ferdou, oblečená do pláštěnek, vyrážejí na cestu skrz les, bláto, provazy deště a neustávajícího větru. Výtečné podmínky na cestu na autobus do Humpolce. Musím ale kluky pochválit. Většina z nich to zvládla bez problémů a po 4 hodinách v nepříznivém počasí dorážíme na zastávku Humpolec, mléčné lahůdky. Čas máme akorát na snězení sušenek a už přichází StoWosmička, která douklízela chatu a odcházela dlouho po nás. Připravujeme místenky na půlku autobusu z Humpolce do Prahy a žertujeme, že bude sranda, když autobus přijede plný. A co se nám nestane. Autobus přijel plný. Jelikož máme místenky na půlku autobusu, je nemilé vysvětlovat lidem v autobuse, že budou muset pustit děti si sednout. Po vystrnadění osazenstva z našich míst, muselo stejně vedení stát v uličce.
Třešničkou a tečkou za naší výpravou byla Vinettouova nehoda těsně před příjezdem na Opatov, kterou musel Worvaň uklidit.

I když se zdá, že výpravu doprovázelo mnoho komplikací, myslím že se akce povedla a kluky zase posunula o kousek dál a poznali, že skauti nekoušou a že se jich nemusí bát.

Ferda