Měsíční údolí

Pátek 20. září 

Páteční lehce deštivé odpoledne bylo ve znamení odjezdu s klukama směr Měsíční údolí u Vlašimi. Všechno probíhalo podle plánu. Rozdělili jsme si jídlo, nasedli do metra a pak už hurá vlakem do Benešova a pak už směr Vlašim. Na nádraží nás čekalo velmi milé překvapení. Vlašimští skauti, od kterých jsme si základnu půjčovali, poslali rychlou spojku s klíči a terénním autem.  Těsně předtím, než jsme vystoupili prý tak příšerně pršelo, že si vzal raději auto, že nás všechny odveze. Nakonec jsme si nechali poslat napřed batohy a Toška. My ostatní jsme se vydali přes město k řece a podél ní na základnu. Cestou jsme si zkracovali čas než Worvaň nakoupil ještě pár drobností v Bille hraním Cukr, káva, limonáda.

Cesta byla opravdu výživná. Šlo se polem, loukou, lesem a blátem. Kluci jsou pašáci, protože jsme šli 6,3km úplně po tmě a celou cestu blátem a kalužema. V chatě už nás čekal Tošek s teplým čajem a vyhřátou chalupou. Večer už jsme se jen zabydleli, navečeřeli a šlo se spát.

Sobota 21. září

Sluníčko, budíček, rozcvička, snídaně a hurá ven si hrát. Pro některé z nás byl budíček jako vždy v půl 8, ale kluci byli plni energie už něco před sedmou hodinou.  Někteří šli pomoc se snídaní (rohlíky s pomazánkovým máslem několika chutí a čaj), ostatní se postarali o probuzení zbytku chalupy (hlavně vedoucích).

Dopoledne bylo pod vedením ženské části vedení.  Na rozehřátí jsme si zahráli Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Pája s Keckou by byli nadanými rybáři : ). Konečně nám vysvitlo i slunko a my jsme mohli dál pokračovat ve hrách.  Hráli jsme mrkanou, kdy jsou kluci ve dvojci, jeden sedí ve dřepu před druhým a ten který je ve dřepu se snaží uskočit svému chytači, když na něj mrkač, stojící uprostřed, nenápadně mrkne. Ještě jsme stihli Stříhanou, kdy vždy dva, jeden z každého družstva, běží proti sobě a tam, kde se setkají střihají kámen, nůžky, papír a ten který vyhraje, pokračuje dál a vybíhá proti němu další a snaží se ho zastavit, než přeběhne cílovou čáru. Kluky vždycky nejvíc baví a mají radost, když mohou porazit někoho z vedoucích, takže jsme si zahráli s nima.

Po svačině (sůša) se s Australanem a Worvaněm kluci učili jak správně připravit ohniště a rozdělat oheň. Jelikož šlo o to, kdo oheň nejdříve rozdělá, všichni běhali pro chrastí, březovou kůru a jiné pomůcky. Rozdělání ohně jim ale trošku kazil déšť, ale i tak se jedné ze skupinek povedlo ohniště připravit a oheň rozdělat. Všichni přišli vyuzení a ošlehaní ohněm a už se těšili na oběd (brkaše s párkem a francouzská polévka). Po obědě se většina lidí těší, že si dáchnou a naberou sílu na další program, ale naši kluci jí měli neskutečné množství a tak o volnu místo spaní (jako většina vedoucích 😀 ) blbnuli na matracích a hráli Dračí doupě.

Odpoledne kluci zdolávali ofáborkovanou trasu, kterou Tošek připravil. Nakonec měli za úkol pomocí všech uzlovaček uvázat navazovaný loďák kolem stromu. Budeme na tom muset zapracovat (jak kluci, tak i někteří členové vedení O:-) ). Po sváče (okurka) se kluci rozdělili na dvě skupinky. Jedna skupinka hrála s Australanem a Toškem náčelníka v lese a druhá se učila obvazovat končetiny s Worvaněm. Po čase se prohodili, aby nikdo z nich nebyl ochuzen.

Večeře ve znamení těstovin s červenou omáčkou a kukuřicí do dětí padla jako kdyby týden nejedli. Po ní následovalo procvičování mozkových závitů s Ferdou. Nejdřív poznávali po hmatu se zavázanýma očima různé předměty (klíče, hřebík, hrneček, víčko od petky… ).  Až asi na 2 lidi měli všichni plný počet bodů. Další paměťovou hru kluci hráli po třech skupinkách. Ferda přečetla nejprve dvakrát seznam měst z České republiky. Úkolem kluků bylo ho z paměti pak napsat. Druhá varianta byla s hlavními městy v Evropě. Tentokrát byl seznam přečten dvakrát celý a po třetí v něm chyběla čtyři města. Úkolem bylo zjistit, která vypadla (byla jsem hrozně překvapená, jak si  kluci vedli. Všichni mají skvělou paměť a nejvíc mně dostal Mýdlo, který ke všem správně nakonec přiřadil i státy!!!). Pak už následovala jen Sardel, kdy kluci v absolutní tmě museli najít Ferdu(=sardel).

Neděle 22. září

Kluci spali jako zařezaní. V půl 8 ještě škemrali, aby mohli spát déle. Po rozcvičce s Toškem a vánočce k snídani se šlo balit(opět velká pochvala těm, kteří si dovedou zabalit sami a vzájemně si pomohou). Když už skoro po hodině byli všichni zabalení, šli kluci hrát hry s Blechym a vedoucí uklízeli chalupu (nepochopitelné jaký binec se zvládne za den a kousek a kolik kusů oblečení nikomu nechybí 😀 ). Kluci hráli plácanou, kde jsou na dva týmy a jeden vyšle jednoho plácače k opačnému týmu. Plácač si jednoho vybere, plácneho přes ruce a ten ho musí chytit, než se vrátí ke svému týmu. Po obědě (čínská polévka, ze které zmizela všechna voda a byly to spíše hutné nudle) se vyrazilo směr nádraží. Před příjezdem vlaku byl ještě čas a tak kluci okupovali automat na čokoládu.

Za mojí osobu říkám, že jsem z výpravy nadšená. Je to změna, proti výpravám s většíma holkama, ale kluci jsou super a myslím, že je výprava bavila. Příště se snad najde někdo další, kdo napíše o výpravě. Na schůzce jsem přemluvila pár kluků, ať napíšou pár řádků, připojuji je pod svůj sloh (všechny citace jsou doslova a do písmene opsané z papírů, které jsem dostala).

Ferda

 

„Líbilo se mi odpolední klid“ Čmuchal

„20. až 22. července jsme byli na výpravě v Měsíčním údolí v chatě u lesa. Cesta „tam“ byla náročnější než cesta „zpátky.“ Protože bylo po dešti, bylo mokro, tudíž i bláto 🙁 Bahna jsme měli nad kolena (vedoucí nad kotníky). Cesta „zpátky“ byla pohodovější a kupodivu rychle utekla. V chatě bylo útulno, teplo a tím pádem i příjemně. Hry byly to nejlepší z celé výpravy. Nejlepší byla hra s „fáborky“, kde jsme šli trasou podle krepových papírů rozvěšených po lese“ Eda

„Výprava do Měsíčního údolí. Byli jsme ve srubu. Spali jsme na matracích. Na konci bylo bodování.“ Pája

„Bylo to super. Všechno. Líbilo se mi to s těmy městy“ Kecka