Co se dělo na Hvězdě

Pátek

Všichni nám říkali, že na horách není sníh a tak jsme se s klukama vydali zjistit, co je na tom pravdy. Naším cílem byla skautská chata Modrá hvězda, kdesi v kopcích nad Tanvaldem. Sraz byl jako obyčejně na Proseku u Billy. Po přebalení pár batohů, aby se do něj vešlo společné jídlo, jsme se vydali pěšky na nádraží do Vysočan.
Vlak dorazil na čas. Jak je již dobrým zvykem Českých drah, vypravila na konečnou stanici Tanvald rychlík, ze kterého dojede do konce pouze jediný, první, vagon. Jelikož vlak začínal na Hlavní nádraží a byl pátek, byl vagon již plně obsazen a muselo se do něj nacpat 11 dětí a 5 vedoucích a samozřejmě další cestující. Ještě že jsou kluci skladní a všech 11 se jich vešlo na 6 míst 🙂 Cestou se s kluky skamarádil postarší pán, který si od Vinetoua nechal vyprávět vtipy a nabádal je, ať pořádně pozlobí vedoucí. Naštěstí cesta trvala „jen“ 3 hodiny a cestou se vagon vyprazdňoval.
Na nádraží jsme si pořádně upevnili batohy a vydali se napříč městem směrem k Malému Špičáku, kde se někde uprostřed kopce nacházela chata. Kluci jsou pašáci, protože terén opravdu nebyl betonová cesta. Šlo se do kopce po pařezech, kořenech, sněhu a popadaných větvích.
Na chalupě už na nás čekal Australan, který zatopil a připravil chalupu k obývání. Nás už jen čekalo se navečeřet, převléknout, vyzubat, vyčůrat a spát.

Sobota

Každý den samozřejmě začíná rozcvičkou a snídaní. Rozcvičku si vzal na starost Bubo. Kluci se pořádně protáhli a vydali se z příkrých schodů na snídani (rohlíky s marmeládou a šípkový čaj). Po snídani následoval venkovní blok s Bubem. Kluci se učili udělat pasti na malá zvířátka a zkoušeli transportovat zraněného a to všechno na místní tanvaldské bývalé bobové dráze.
Před svačinou proběhla soutěž o nejdelší slupku z jablka. Pomocí svých opinelů kluci předvedli svou zručnost, když zvládli oloupat jablka s delší slupkou než někteří vedoucí 🙂 Po svačině se půlka vydala opět ven pod vedením Toška a Blechyho. Bojovali v Napoleonské válce a všelijak si užívali skromné sněhové nadílky. Svišti (Fufník, Mejdlo, Kecka, Eda a Kuba) zůstali na chalupě a společně s Ferdou připravovali oběd (těstoviny se sýrovou omáčkou a kukuřicí). Kluci si vedli skvěle. Kuba s Keckou perfektně zvládli nakrájet cibuli a utřít česnek se solí, Mejdlo se zkušeně postaral o cibulku na pánvi, Eda dával pozor na sýrovou omáčku a Fufník dostal na starost plechovky s kukuřicí a celou dobu na kluky dohlížel. Zde musím kluky opět pochválit. Nevím, jestli doma vaří nebo ne, ale vedli si skvěle a všem jídlo moc chutnalo!
Po výtečném obědě jsme si šli na chvilku zdřímnout, abychom nabrali sílu před odpoledním výletem. Cílem našeho výletu byl nedaleký Tanvaldský Špičák. Cestou probíhal boj o vejce, ve kterých byly důležité informace k večernímu programu. Každý vedoucí měl kapsy plné naplněných kinder vajíček s útržky skautské historie. Vedoucí je házeli cestou po zemi, do vzduchu nebo s nimi někam utíkali. Smyslem bylo za výlet nasbírat do družiny co nejvíce informací. Na Špičáku jsme vylezli na rozhlednu a kamennou vyhlídku. Bylo hezky a tak byl vidět i Ještěd a rozhledna Štěpánka, která je kousek od střediskové základny v Desné. Na kopci se s námi rozloučil Australan, který musel spěchat na vlak do Liberce (celý výlet s sebou měl batoh a kytaru v bytelném pouzdru:D). Cestou zpět jsme se zastavili na rozcestí, kde kluci museli postavit co nejvyšší věž, aby dostali zbývající vajíčka. Bobr s Toškem šli napřed a začali topit, aby bylo kde usušit děti, kteří si patřičně užívali sněhu. Večeři (rizoto) si tentokrát vzali na starost Netopýři (Vinetou, Čmuchálek a Pája) s Bubem. Zbytek se rozdělil na dvě skupiny, ke kterým se přidal Blechy a Bobr. Úkolem bylo vždy schovat jednoho člena do spacáku tak, aby koukala určitá část těla (ucho, nos, pupík nebo palec). Druhá skupina musela poznat, kdo je ve spacáku schovaný. Nakonec si ještě zahráli Twistra. Večeře se opět vydařila. Kluci jsou rozenými kuchaři. V rizotu bylo trošku více česneku, což většině nevadilo a ztrhla se akce „sněz celý stroužek česneku“. Vinetou, Fufník a Kecka se s chutí zakousli do celého stroužku. Na ty by upíři rozhodně nepřišli. Po večeři, pod vedením Blechyho, kluci rozdělávali vajíčka a sestavovali historické události ve světovém a českém skautingu. Následovala diskuze, vysvětlování pojmů a i sami kluci se nás ptali na věci, které jim nebyli jasné. Nakonec rozbalili bonusová vajíčka s informacemi o Svojsíkovi (zakladatel skautingu u nás), Baden-Powellovi (zakladatel světového skautingu) a o bambulovi (dle Fufníka) Setonovi (zakladatel Lesní moudrosti) a doplňovali tyto informace k jejich portrétům. Pak už jen vyčůrat a spát.

Neděle

Ani tentokrát nebyla neděle výkvětem kreativity, protože nás čekalo uklízení a balení batohů. Snídani si vzali na starost Hadi (Patrik, Hopík a Pavel) a připravili pro nás s Toškem chleby s pomazánkovým máslem. Na krájení chleba se bude muset zapracovat, ale i tak byla snídaně supr a pochvala klukům, že se toho nebáli.
Balení batohů bylo tentokrát rychlé a dokonce po klucích nic nezůstalo (když nepočítám ztracené a znovu nalezené Hopíkovi tepláky:)). Při chroupání okurky nám kluci napsali jak se jim výprava líbila. Z této zpětné vazby můžeme s příjemným pocitem říci, že výprava se povedla. Což je pro nás dobrá zpráva a motivace pokračovat v nastoleném systému a oddílovém plánu. Po obědě už nás čekala jen cesta bobovou dráhou na nádraží a jízda vlakem do Prahy, kde na nás čekal Worvaň.

Jako vedení máme z této výpravy dobrý pocit. Na klucích bylo vidět, že je výprava baví, při vaření předvedli, že jsou šikovní a zruční. Je na nich vidět, jak se zlepšují a „skautsky dospívají“. S takovýma supr klukama je radost jezdit! 🙂

Ferda